20. 12.2018 ParlamentníListy
Otiskujeme starší rozhovor s profesorem Janem Kellerem, který vzšel na Parlamentních listech v červenci letošního roku:
„Jsme ekonomickou kolonií velkých nadnárodních společností a silných bankovních ústavů, které mají sídlo nejen v Německu, ale také v Nizozemsku, Francii a jinde. Řadoví zaměstnanci v těchto zemích doplácejí na poměry také, i když zatím ne tak drasticky jako u nás. Evropská unie nás proti těmto dravcům nechrání zdaleka tak, jak by měla. Bez Evropské unie nebudeme chráněni vůbec. To je naše svobodná volba,“ řekl profesor sociologie Jan Keller.
Zásadní téma je, zda jsme ekonomickou kolonií Německa či EU. Jsme? A lze s tím něco dělat, abychom nebyli?
Jsme ekonomickou kolonií velkých nadnárodních
společností a silných bankovních ústavů, které mají sídlo nejen v Německu, ale
také v Nizozemsku, Francii a jinde. Řadoví zaměstnanci v těchto zemích
doplácejí na poměry také, i když zatím ne tak drasticky jako u nás. Evropská
unie nás proti těmto dravcům nechrání zdaleka tak, jak by měla. Bez Evropské
unie nebudeme chráněni vůbec. To je naše svobodná volba.
Neměla by být klíčová strategická a síťová odvětví pod kontrolou státu? Již
středověky stát si chránil své „regály“…
Samozřejmě, že by tato odvětví měla být pod kontrolou státu. To by ale stát nesměl být pod kontrolou jistých vlivových skupin. A lidé, kteří mají tolik odvahy, že se této kontrole postaví, by neměli být pomlouváni, osočováni a ostrakizováni jako náš prezident Zeman. Je hodně věcí, které by se musely od základu změnit, pokud nechceme být kolonií.
Čtyři pětiny bohatství, vytvořeného loni ve světě, skončily u jednoho procenta nejbohatších lidí planety, zatímco nejchudší polovina lidstva nezískala nic. Upozornila na to nezisková organizace Oxfam, která závěry svých analýz nerovností ve světě tradičně zveřejňuje v předvečer Světového ekonomického fóra v Davosu. Opět, neměly by národní státy hájit své občany, střední třídu a malé a střední podniky před nadnárodními korporacemi?
Finančně nejsilnější subjekty si přisvojují stále větší podíl světově vytvářeného HDP. Střední třída v Evropě i v USA stagnuje a její vyhlídky se horší. Přitom se střední třída stala posledním sponzorem těch opravdu chudých. Ti skutečně bohatí platí na daních mnohem méně, než by proporčně měli, zato zdaleka nejvíce ze všech využívají daňových rájů. Evropská unie proti tomu brojí, ale to je také skoro všechno. Změny, které navrhuje, jsou polovičaté a příliš pomalé.
Nerovnosti se mezitím dramaticky zostřují. Je pravda, že narůstají střední vrstvy v Číně a v Indii. Nejednou díky tomu, že za nižší odměnu vykonávají v globalizované ekonomice to, co dělaly dříve střední vrstvy v Evropě a v USA. Globalizace, tak jak probíhá, svět destabilizuje rychleji, než jak ho obohacuje. Součástí této globalizace je mocenské vyvlastňování celých států. Jak se mají státy bránit globalizaci, když její součástí je to, že se stávají stále více bezbranné?
Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace. Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože tu skoro žádní migranti nebyli. Jak to tedy nakonec rozsoudit? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme? Ubráníme se?
To je stejné, jako kdyby někdo tvrdil,
že je zbytečné bránit rozdělávání ohně na parketách v bytě, protože v tom bytě
přece zatím ještě nikdy nehořelo. Politici a média, co podobné bludy šíří, by
určitě neměli nikdy dostat do ruky sirky. Dělají vše pro to, abychom se
neubránili. Dokonce je podezírám, že nejsou ani nikým podplaceni. Jsou prostě
tak – omlouvám se, tady mi chyběla slušná slova.
Zatím jsme vyčerpali z EU cca 700 miliard korun na dotacích. Zastánci
členství v EU to považují za důkaz své pravdy, kritici členství poukazují na
zbytečnost dotovaných projektů, které beztak musíme spolufinancovat. Zastánci
EU též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam pro
demokracii u nás. Odpůrci EU argumentují, že EU nám vnucuje svou politickou
agendu a naši svobodu omezuje. Jak na tyto dohady nahlížet?
Podle mne je podstatné to, že ty dotace platí především střední vrstvy na
Západě. Nejdou z kapes firem a bank, které od nás čerpají každým rokem
mnohonásobně více, než kolik se na nás na dotacích složí již zmíněné střední
vrstvy. Výsledkem je, že lidé na Západě jsou naštvaní, že na nás musejí
doplácet, a lidé u nás jsou naštvaní, že zůstanou věčně chudí oproti nim.
Koncerny a banky mají z těchto vzájemných řevnivostí jistě docela radost.
Bylo by pro nás opuštění EU katastrofou? A pokud nám bude EU vnucovat imigranty a bude pokračovat Schengen s volným pohybem osob včetně migrantů a teroristů, nebude jedinou šancí EU opustit?
Migranty v žádném nařizovaném množství přijmout nesmíme. I kdyby to množství bylo jednociferné. Stát, který nemá právo určit, kdo bude na jeho území pobývat, přestává být státem. Takto to vnímá v Evropě více zemí. Jsem optimista, proto si myslím, že pokud bude v této věci Brusel tlačit na pilu, Evropa zkolabuje rychleji, než z ní stačíme vystoupit.
Je možné, že státy středovýchodní Evropy ustaví nějakou svou vlastní konfederaci? Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Chorvatsko, Slovinsko. Případně ještě Polsko či Bavorsko a Sasko…
Tomu nevěřím. Tuším, že Bavorsko má takovou ekonomickou sílu jako zbytek zemí, které jmenujete, dohromady. Vznikla by tím vlastně jakási malá kopie Evropské unie se všemi nerovnováhami a asymetriemi, které známe z EU.